Před nedávnem kamarád zavedl pojem gazela, pro běžce, kteří jsou „profíci amatéři“. Gazelu, kromě úžasného času v amatérské kategorii, poznáte...

... celkem jednoduše. Mnohdy se vydává za běžeckého hobbíka a o svém času tvrdí jak je děsivě pomalý, nosí drahé běžecké tričko (nejlépe od Craftu), šlachy na jeho nohou by se daly počítat a rozběhává se i před maratonem.

Samozřejmě jsou i další znaky gazel jako je naprostý běžecký fanatismus, čtení behej.com, účast na všech závodech v okolí a pohárů typu Letní běžecký pohár apod. Často se také setkávám s přístupem odmítání maratonského času nad pět hodin za běžecký apod.

Nechci tím teď nějak hanit ostatní běžce, ale závodní časy gazel nelze již považovat pro normálního a opravdového amatérského (hobby) běžce za dosažitelné. Ale můj dojem po cca čtyřech měsících běhání a čtení článků je ten, že většina článků a závodů je určena právě pro gazely a nikoli pro hobbíky, kteří to asi potřebují vice než ti zkušení. (pozn. nelze samozřejmě vztáhnout úplně na všechny a všechno, proto si to neberte osobně)

Docela mě to štvalo a nechápal jsem onen přístup. Jenže dnes jsem si byl zaběhat a udělal jsem si osobáky na pět a deset kilometrů (podle mých měřítek docela slušný). Již mám také drahé běžecké tričko a denně čtu behej.com. Navíc jsem za poslední rok (za velkého přispění běhu) shodil asi 20 kilo a nohy začínají výrazně šlachovitět. Už jsem se zúčastnil i dvou závodů a dnes se navíc přistihl i při myšlence si jít jen tak zkusit letní běžecký pohár (kamarád, zařeknutý hobbík, mě asi zabije).

Navíc už mám i onu pověstnou závislost na běhání. Neběhám sice tolik, protože to není můj hlavní sport, ale přesto si nedovedu týden bez dvou až tří běhů ani představit. Založil jsem si dokonce sekci na svém blogu o běhání a píšu o něm. Což už by se dalo považovat za projev fanatismu. A tak jsem si položil otázku, nestanu se taky nakonec gazelou?!