Mám 2. týden od poslední kapačky, tak bych měl asi zase trochu zhodnotit můj zdravotní stav. Musím říct, že jsem čekal,...

... že to bude horší. Jako nezvracím, normálně se pohybuji a jím skoro vše. Dokonce jsem i přibral na váze, a protože nic nedělám, tak mi i trochu roste bříško.

Zároveň je mi však každou hodinu jinak, Mám návaly nevolnosti, bolení hlavy, nechutenství apod. Nejde o nic vážného, normálně byste nad tím mávli rukou, ale když se tak děje celý týden, tak to přestává být zábavné. Prostě mi je každou chvilku jinak.

A pak tu máme onu známou „superúnavu“. Už taky není tak hrozná, ale je třeba ji mít na paměti. Loni jsem touto dobou běhal desítky kilometrů v přípravě na maraton, dneska jsem však vyřízený, když vyjdu schody. Mám taky osobní limit v podobě jednoho „výletu“ denně. To znamená, že můžu někam jít třeba na kafe nebo na návštěvu, ale zvládám to jen jednou za den a nesmí to být příliš dlouhé. Zhruba po 4 hodinách totiž začnu blednout a šedivět a stávám se nepoužitelným.

Dále se to projevuje na mé inteligenci (pro rejpaly: ne, nejsem ještě v mínusu biggrin ). Musím prostě přemýšlet nad slovy a občas mě vůbec nenapadají. Když mi někdo něco říká, tak musím cíleně myslet na to, abych si to zapamatoval a občas si to i v duchu opakovat. Nedovedu se dlouhodobě na něco soustředit – těkám a rychle se unavuji. Nápady a myšlenky se objevují se zpožděním. Prostě jsem takový nablblý.

Dobojoval jsem však snad bitvu s afty v puse a na jazyku, takže už nešislám smile Nicméně patrně špatný krevní obraz způsobuje neschopnost těla se vyrovnávat s drobnými infekcemi, což vede k růst beďarů, naštěstí ale ne na obličeji nebo viditelných místech. Ale jinak musím přiznat, že mám už většinou dobrou náladu smile

A co dál? No zítra mám přešetření u lékařky k žádosti o invalidní důchod, na který bych měl mít asi nárok. A jinak čekám až do 29., kdy mi začnou nějaká vyšetření, která budou zakončena pohovorem s doktorem o dalším postupu.