Jsem třetí den z nemocnice doma. Ty první dva dny byly docela strašné. Strávil jsem je v posteli s bolestmi...

... břicha a téměř neschopen jíst a pít. Anacid na bolest žaludku a pálení žáhy byl příliš slabý a v nouzi bylo třeba přistoupit i k Zofranu. To je neskutečně účinný lék na nevolnost, který se během podávání chema v nemocnici dává pořád. Je však i silně návykový, proto se nedoporučuje jej používat příliš často a hlavně jedna jeho tabletka stojí asi 150 korun. Pravdou však zůstává, že do jedné minuty veškerá nevolnost ustoupí. Ale i přesto mi bylo tak špatně, že na nějaké psaní na blog jsem opravdu neměl sílu a ani náladu. Jedinou mojí starostí bylo vymyslet, co jsem schopen sníst a vypít. Nakonec jsem se ustálil na piškotech, banánech a Pribiňácích. Kola už se stala také nepoživatelnou, proto zůstala už jen voda. Překvapením měla rozhodně smetanová zmrzlina, která měla skvělý účinek na zklidnění žaludku. Osvědčily se také babské rady s čínským zelím, které sice žaludek neuklidňovalo, ale bylo překvapivě velmi jedlé.

Dneska jsem byl na předposlední injekci chema (oblíbený Bleomicin). Úplně poslední injekce je v plánu na příští čtvrtek. Pak už budou následovat jen další vyšetření a závěrečné rozhodnutí konsiliárního lékaře.

Důležitým ponaučením dneška byl fakt, že se člověk nesmí bát mluvit a říct lékaři vše, co ho trápí a bolí v souvislosti s chemoterapií. Nejde jen o to, že mnoho průvodních jevů by se mohlo rozvinout v mnohem závažnější onemocnění, vzhledem narušení většiny tělesných funkcí, ale především proto, že na to pravděpodobně existuje lék. Chemoterapie prostě není dnes již úplné pouštění žilou, že do člověka lékaři nalejí neuvěřitelné jedy a čekají, zda se z toho vyhrabe. Dnes už prostě existuje celá řada léků, které mohou od průvodních jevů různě pomoci. Já jich několik dostal a moje léková polička se opět rozšířila o několik ampulek. Pravdou je ovšem to, že teď jsem schopen sedět již za počítačem a smolit tento příspěvek. Také se nedostavily téměř žádné nežádoucí účinky Bleomicinu jako v předchozích případech. Bylo jen nutné dostatečně vše popsat a vysvětlit lékaři.

Nemyslete si však, že je to procházka růžovou zahradou. Špatně je mi pořád, jenom méně a momentálně největším problémem je únava. Už nechci spát a ani ležet v posteli, ale cesta na záchod mě na tolik vyčerpá, že mi nezbývá než na deset minut ulehnout a vydýchat se, jako kdybych právě doběhl stovku. Navíc jsem strašně nablblý a vše mi trvá dost dlouho. Nicméně očekávám, že teď už se to bude jen zlepšovat. smile