Dnešní noc byla zpestřena nočním přesunem na jiný pokoj. Jeden ze dvou mých spolupacientů totiž strašlivě chrápe. Předchozí noci se...

... to dalo překonat únavou a mými in-ear sluchátky, ale dnes už to prostě nešlo. Spolunocležníka navíc kvůli prášku na spaní nešlo vzbudit, na tož ztišit mlaskáním. Nezbylo tedy než požádat sestry o náhradní postel v jiném pokoji. V tom mně a mému druhému nechrápajícímu spolunocležníkovi naštěstí vyhověly.

Nechápu ty ženy, které dokáží s takto chrápajícími muži žít. Pokud budu někdy takto chrápat já, tak slibuji, že se to budu snažit nějak řešit. Sice nevím, zda je to léčitelné, ale je to otřesné.

Jinak teď je odpoledne a je mi zase mnohom lépe než ráno, kdy jsem opravdu na šrot. Začínám plně využívat rad ostatních na řešení problémů s chemem. Vodu už skoro pít nemůžu, ale ideálním se ukázal zdejší čaj a coca-cola. Ty je nutné doplňovat občasným pitím Vincentky proti pálení žáhy.

Trochu mně bolí žaludek, ale je pravdou, že pokud se najím, tak je mi vždy lépe. Zácpu jsem překonal az za pomoci čípku :-/

Právě se do mě pumpuje poslední černý sáček s chemem. Bude následovat třídenní pauza a pak dopich Bleomicinu. Rád bych šel proto zítra domů a došel jen ambulantně, ale zatím je vše ve fázi vyjednávání. O mé zítřejší noci rozhodne doktorka až ráno. Zatím to spíše vypadá na další dny ve špitále. Mohl bych tak alespoň vyrazit najít zdejší dílnu pro pacienty, o které tu všude píší a vyrobit nějaký patvar.