Vzhledem k tomu, že jsem donedávna našeho zdravotnictví využíval pouze sporadicky a teprve teď jsem začal plně čerpat ze svého...

... (a hlavně asi rodičů) zdravotního pojištění, rozhodl jsem se popisovat i některé zážitky. Prvním z nich bude představení jedné z nejhorších ambulancí, které jsem doposud viděl. Neříkám, že nejsou horší anebo že je jediná, ale pouze poukazuji na fakt, že je to strašné. Mluvit budu o ambulanci urologie ve FN U sv. Anny, konkrétně o čekárně.

Popis místnosti

Představte si místnost o rozměru asi 50 m2 (asi byt 1+1), ve které je narváno asi 30 – 40 lidí. Vybavení je strohé, největším trhákem je asi televize a několik fotek na mdle žlutých stěnách. Volná místa na lavičkách jsou asi pro 15 pacientů. Proto ostatní stojí okolo stěn, případně se potácí v prostoru, který však není volný. Neuvedl jsem totiž, že zbytky volných míst zabírají ležící pacienti. Ano, opravdu mezi normální pacienty leží neustále alespoň tři, kteří jsou upoutaní na lůžko přímo uprostřed čekárny.

Asi nejotřesnější (vzhledem k tomu, že jde o urologii) je existence pouze dvou záchodů – 1x pánský, 1x dámský. Čekárně dominuje navíc sloup s masivním dřevěným obložením, který je naprosto nevhodně umístěn přímo uprostřed místnosti, tak aby opticky zmenšoval celý prostor a zároveň všem zavazel.

Systém

A nyní systém, jakým čekárna pracuje. Ambulance je vybavena třemi ordinacemi (=> tři lékaři), z nichž jedna slouží pouze pro příjem pacientů do nemocnice. Relevantní jsou proto spíše jen dvě. Kromě sloupu je v čekárně nejdůležitějším prvkem evidence. K ní pacienti přistupují po řadě (žádný systém vydávání čísílek). Za sklem kartotéky sedí obvykle tři sestry, ale odbavují se maximálně dva pacienti (častěji pouze jeden). Kdo by si však myslel, že založení karty pacienta je otázkou chvilky, asi by se hodně mýlil. Vyřízení jednoho člověka je otázka pěti až deseti minut. Ostatní pacienti neustále stojí ve frontě. Vede to k tomu, že když přijdete, jste nuceni si stoupnout do fronty. Nejde však o žádnou krátkou a rychle ubíhající řadu. Ve frontě je cca 20 – 30 lidí (je proto nutné i řadu na konci zatočit, aby se vešla do čekárny) a pokud jste provedli jednoduchý matematický výpočet (5 minut * 20 lidí) vyšla vám čekací doba jen na evidenci přes hodinu. Neuvěřitelné? Ale ano, je to tak a jde pouze o ten lepší případ. V horším případě čekáte i dvě až tři hodiny. Celou dobu, bez ohledu na váš zdravotní stav musíte stát v davu, skrz který navíc neustále pobíhají sestřičky a jezdí vozíky s pacienty. A co je vůbec nejhorší? Může se stát, že po několika hodinách čekání, vám prostě řeknou, že vás dnes již nevezmou a musíte přijít další den a znovu vše absolvovat.

Po zaevidování se nedozvíte (ani orientačně), kdy půjdete na řadu a ani ke kterému doktorovi. Standardní čekací doba po zaevidování je okolo 2 hodin, během které si sice můžete sednout, ale jen tam, kam se jiní neodváží (např. parapet okna). A dále již nezbývá než čekat a koukat jak to dělají na Pohotovosti za velkou louží, která právě běží v televizi.

Nulová diskrétnost

Kromě kritické čekací doby je druhou děsivou zkušeností téměř nulová diskrétnost vůči pacientům. V okýnku evidence je jen malý otvor a vzdálenost sester je poměrně velká. Vzhledem k počtu a neukázněnosti pacientů se téměř neudržuje diskrétní odstup. Ono by to asi stejně nemělo žádný smysl, protože přes okýnko ambulance je tak špatně slyšet, že sestra s pacientem na sebe musí křičet. Rozhovor, který se pak nese celou čekárnou, vypadá asi takto:

(S – sestra, P – pacient)

S: Pane Novák, můžete čůrat?

P: Ano, můžu.

S: Cože? Můžete močit?

P: Ano, můžu!

S: Takže už nemáte katetr?

P: Ne, nemám

S: Ani vývod?

P: Cože?

S: Jestli máte vývod? Hadičku…

P: Nemám

S: Tak se nám půjdete vymočit, že?

P: Ano

S: A ještě mi tu nadiktujte váš telefon a adresu

P: (diktuje na celou čekárnu své osobní údaje)

Vše je navíc umocněno skvělým systémem, kdy dvě sestry v evidenci obsluhující dva pacienty se s nimi baví přes malé okénko do kříže.

To už snad nemůže být horší…

Ale ano, může. Je třeba si představit, že jde o urologii. Čili věkový průměr osazenstva se pohybuje okolo 50 let. Myslím, že jsem tam byl suveréně nejmladší. K tomu je nutné připočíst problémy, se kterými se chodí na urologii. Ty s sebou samozřejmě nesou především různé nepříjemné pachy a i vzhledové záležitosti.

Pokud si myslíte, že to byla pouze jedna špatná zkušenost a jindy je to jinak, jste na omylu. Ambulanci urologie jsem navštívil tuším pětkrát a pokaždé v jinou dobu a vždy to bylo stejné nebo horší. Běžná čekací doba se opravdu pohybuje v rozmezí 4 – 5 hodin. Vypadá to skoro celé neuvěřitelně, ale pokud mi nevěříte, zajděte si během dopoledne na ambulanci urologie do FN U sv. Anny a uvidíte vše na vlastní oči.