...pokračování článku Jak jsem k titulu přišel I – Učení, deprese a přerod v infouše...

25.6.2007 - ráno jsem se setkal s...

... několika kolegy před fakultou. Nutno podotknout, že základním nedostatkem byla velká absence známých tváří. Jinak řečeno, téměř nikoho jsem tam neznal. To byl samozřejmě důsledek mé prodloužené doby studia, ale i smrtící politiky fakulty a řekněme akumulačního ročníku, který dokázal seskupit rekordní počet studentů jdoucích na státnice (157 studentů).

Zkouška, jak jsem již psal, se píše na dvě části a celkově obsahuje tři. První část (Matematika) obsahovala tři příklady. Prvním bylo vyšetřování průběhu funkce, jehož výskyt byl předem jistý. Ačkoli jsem mu věnoval mnoho času v přípravě, na státnicích jsem ho nebyl schopen vůbec řešit. Lépe řečeno, věděl jsem jak na to, ale počet chyb, které jsem neustále dělal byl naprosto nepřijatelný a stále mě vracel na začátek.

Další dva příklady, kterých jsem se zase pro změnu bál, byly velmi jednoduché. Šlo víceméně o vyřešení soustavy rovnic o více neznámých a triviální úloha na pravděpodobnost. S matikou jsem byl proto poměrně spokojen a vrhl jsem se do informatické části.

U informatiky mě čekaly dva příklady. První příkladem byla poměrně jednoduchá úloha z Automatů, což byla pro mě (velkého matadora v tomto předmětu) lahůdka. Avšak chápu, že pro mnohé mohl být poněkud zákeřný, protože bylo nutné zapojit mozek a vymyslet postup. Druhý byl jakýsi mix z Funcka (Funkcionálního programování) a Návalu (Návrh algoritmů). Vyžadoval napsání nějakých definic, nakreslení stromu a vyřešení nějaké úlohy na složitost. Už si jej přesně bohužel nepamatuji, ale byl jsem si jist, že jsem k tomu určitě napsal alespoň část správně.

Následovala přestávka, kdy jsem se opět s několika kolegy sešel před školou. Víceméně všichni jsme byli velmi spokojeni s průběhem. Osobně jsem věděl, že tyto dvě první části skoro určitě mám. V té chvíli však kdosi pronesl věštbu: „Jsou-li první dvě části lehké, tak třetí bude masakr.“

Věštba se bohužel doslova vyplnila. Když se rozdaly papíry s oněmi čtyřmi příklady třetí části v učebně to začalo šumět. Bylo dokonce slyšet hodně sprostá slova a otázky typu: Co to je? Kam to patří? Nebylo se čemu divit. První otázka byla na Shannon-Fanonovo kódování, o kterém jsou stěží dva slajdy v jednom předmětu, který má 300 slajdů komplet. Navíc byla doplněna o vysvětlení pojmu Entropie, který jsem nikdy před tím neslyšel a do teď přesně nevím, co znamená. Logicky se na této otázce nedalo téměř nic vymyslet. A i mé pokusy vyjít z latiny při překladu slova Entropie, skončili u jediného příbuzného slova, které mě napadlo a byla jím Lykantropie.

Další otázka byl ještě vražednější než první. Ta totiž už ve skriptech daného předmětu ani není a stěží lze určit, zda se vůbec na naší škole někde učí. Šlo o jakési frekvence na tranzistorech či co.Typická otázka na VUT, ale u nás? Zázrakem byl fakt, že jsem ji nevzdal a tipnul jsem si jak to bude fungovat. Tip mi překvapivě vyšel. A vzhledem k tomu, že zbytek už šel logicky odvodit, měl jsem tuto otázku praktiky celou dobře, ačkoli dané problematice vůbec nerozumím.

Další dvě otázky již nebyly překvapením. Jedna na databáze nebyla nijak zákeřná a svou náročností naprosto odpovídající. Poslední byla Java. Tu každý čekal a ani zadání nebylo nijak složité. Problém je však v programování na papír, což je pro mě stále nepochopitelná záležitost. Navíc pokud zadání je na jedné straně papíru a kód je nutné psát na druhou. Takže neustále otáčíte stránku sem a tam. No a v mém případě to vedlo k tomu, že jsem naprosto pomotal výstupy a program tím pádem dělal ve výsledku úplně něco jiného než měl. Ačkoli v jádře byl naprogramován naprosto bez chyby i s ošetřením nějakých výjimek.

To bylo vše. Státnice skončila a opět jsme se sešli před školou. Tentokrát měli všichni zoufalé výrazy ve tváři a nebo úsměv, který však byl spíše vyjádřením radosti blázna, kterému už je vše jedno. Opět někdo pronesl věštbu: „Po státnicích se nelze opít.“ Je pravdou, že ten den jsme seděli v hospodách opravdu dlouho, opravdu hodně jsme toho vypili, ale domů jsem došel skoro úplně střízlivý…

pokračování příště...