Posledních 14 dní bylo ve znamení čekání a neustálého zkoumání a přemýšlení, a to nejen o mě a mém zdraví....

... Začal jsem z domu lehce pracovat, proto i frekvence článků se snížila. Přeci jen, když celý týden něco smolím, tak už se mi nechci pak psát ještě na blog.

Minulý týden jsem proležel v posteli. Nešlo o nic závažného, běžné nachlazení, ale v momentě, kdy má člověk sníženou imunitu jako já, tak to přestává být sranda. V podstatě mě docela šokovalo, že si s tím nedokáže tělo vůbec poradit. Normální průběh je ten, že po dvou či třech dnech kašlání, smrkání a sípání se začne stav zlepšovat. Jenže když uběhl týden, můj stav se stále zhoršoval a v místní lékárně začal docházet bylinný čaj, začínal jsem se bát, že budu muset na antibiotika. Neměl jsem však teplotu, proto jsem se rozhodl doktora nenavštívit a nakonec si tělo s tím nachlazením přeci jen poradilo.

Co se zbytku týče, pak mohu říci, že už se cítím relativně dobře. Zkusil jsem už i lehce začít trénovat. Ale opravdu pozvolna, protože únava se stále dostavuje příliš rychle. Dokážu již však odhadnout, kdy je lepší zpomalit a trochu nabrat dech. Chodím taky na různé vycházky a prostě se snažím stále něco dělat.

Vlasy pomalu rostou, ačkoli k hustému porostu to má ještě stále daleko. Nehty rostou také, ale jinak než bych potřeboval. Vypadá to totiž, že mi asi slezou, protože pod těmi nejvíce fialovými se již udělal druhý nehet. No nic příjemného ani pěkného.

Pak se stalo ještě několik příjemných a i méně příjemných záležitostí, tak že se rozhodně nenudím, o těch však odmítám psát veřejně. Jen mi přijde, že stále na něco čekám.