Zítra nastupuji zpět do nemocnice. Momentálně se cítím docela dobře. Samozřejmě nejsem zdravý a ve špičkové formě, ale především mám...

... docela dobrou náladu. Přesto všechno mám poprvé i strach, a to proto, že již vím, co mě čeká. Lití chema do těla bylo zatím tou nejhorší a nejnepříjemnější fází.

Nicméně díky podpoře všech mých přátel, kamarádů a rodiny to určitě zvládnu. A navíc tu mám ještě vás, své čtenáře. Den za dnem nevycházím z údivu nad čteností svého blogu a počtu příspěvků v diskusích. Ani nevíte, jak moc mě to drží nad vodou a taky motivuje psát.

Dnes mi taky došla trpělivost se strništěm na hlavě, které začalo děsně píchat. Šátek skoro nešel nosit, v noci jsem špatně spal a bez šátku nebo čepice vypadal jako průvodce v Černobylské elektrárně. Za asistence přítelkyně jsem si proto oholil zbytky vlasů. Nebyla to žádná sranda, ale přesto výsledek mi přišel neuvěřitelně fotogenický, a proto jsem neváhal a nafotil několik fotek, které najdete v samostatném článku:

In the Army now