Rakovina je boj, ale člověk bojuje především sám se sebou. Každý den musí překonávat nové a nové překážky. Včera jsem...

... byl opět na Žluťáku a udělali mi krevní testy, ze kterých vyšlo, že prakticky nemám bílé krvinky. Bylo proto nutné nasadit Neupogen, což je tzv. růstový faktor, který stimuluje právě tvorbu bílých krvinek. Problém byl ovšem v tom, že se podává injekční stříkačkou pod kůži (nikoli do žíly) a je potřeba ho podávat v následujících třech dnech.

Následovala proto otázka, zda jsem si to schopen píchnout sám anebo mám někoho, kdo by mi to píchl. Znám samozřejmě několik mediků (mediček), ale nechtělo se mi je otravovat. Nikdo z rodiny se k tomu taky příliš neměl a o víkendu nešlo otravovat „obvoďačku“. Rozhodl jsem se, že překonám svůj strach a zkusím to sám.

Jde o poměrně krátkou a tenkou jehlu (cca 3 cm), která už je předem připravena a naplněna tekutinou, které je také velmi málo. Aplikuje se to do břicha, aby se člověk vyhnul svalům a žílám. Za asistence sestřičky, která mi vše vysvětlila a ukázala jsem si vydesinfikoval zvolené místo na břiše a přešel k samotnému výkonu.

Jako musím přiznat, že překonat ten okamžik než se sami nabodnete, není vůbec snadné. Hrot jehly vypadá opravdu děsivě. Ale nesmíte o tom prostě moc přemýšlet. Musíte zatnout zuby říct si: „Banzai“ a pomalu bodnout. Ono to totiž ve skutečnosti vůbec nebolí. Jen ten pocit, jak protlačíte jehlu vrchní částí kůže a zajíždí pak až do vás je opravdu divný. Pak už jen trochu natáhnete, zda se neobjeví krev a vy nejste v žíle a následně vypustíte obsah ampulky do těla.

Je mi jasné, že tento popis musí být pro diabetika celkem vtipný nebo nepochopitelný, ale já a asi většina lidí si v životě do sebe nic nepíchala. Tak že myslím, že mám právo být z toho trochu vyděšený a jak by řekla kamarádka: „Je to drsný“.

Pro domácí zábavu jsem dostal další dvě injekce v pytlíku s chladícím sáčkem, aby se mi nezkazily, než jsem dorazím domů. Pak mě ještě čekal dopich Bleomicinu. To už jsem sám nedělal, přeci jen flexilu bych si asi jen tak nezavedl.

Jinak včerejší odpoledne a večer bylo zase strašné. Horečky k 39 stupňům, strašné zimnice a bolesti žaludku. Prostě ten Bleomicin nějak absolutně nezvládám. Musí to být asi hrozná sra*ka, protože toho do mě dají jednu stříkačku a mě to totálně složí. To ostatní chemo ostatní lijí po litrech několik dní a víceméně to nic nedělá.

Taky jsem dneska totálně omládl, když mi po sprše nezůstal v klíně jediný chlup. Připadám si teď jak dvanáctiletý pubertální fracek inklinující ke skinheadům biggrin Ale začaly vypadávat i další chlupy a hlavně i vousy, takže určitě ušetřím za holení. Naopak přestalo padat obočí.

Co se týče jídla a chuti, tak je situace zatím velmi dobrá. Bolí mě sice žaludek a chuť je trochu otupělá, ale jsem schopen jíst téměř vše, dokonce i nějaké sladké věci jsem ochoten si dát. Nejvíc u mě bodují omáčky a překvapivě hranolky. Jediný problém je s pitím, kdy mi přestaly chutnat i džusy, vodu stále můžu jen v malém množství a nechutnají mě ani sladké limonády. Získávám si proto závislost na Coca-Cole alternativně Kofole. A můžu taky svou oblíbenou kávu smile

Nestala se ze mě taky zatím zombie, takže chodím i normálně ven. Předevčírem jsem byl i v hospodě, ale alkohol samozřejmě nesmím. Je sice pravda, že to s trávením času mimo byt moc nepřeháním, protože vše je docela náročné a riziko chorob vysoké, ale nálada je dobrá a myslím, že vypadám zatím docela zdravě smile