Pozitronová Emisní Tomografie (dále jen PET) je dalším vyšetřením, které jsem absolvoval. Musím hned na úvod říct, že oproti CTéčku to byla vysloveně nuda. Pokud to správně laicky chápu,...

... tak CTéčko je v podstatě složitější rentgen, to znamená, že se rentgenové paprsky zastavují (odrážejí) od kontrastních látek v těle. PET proti tomu funguje přesně opačně. Do krve je člověku vpravena radioaktivní látka, která je poté skenerem hledána.

Vyšetření probíhalo opět v MOÚ, ale tentokrát v úplně nové budově, takže zařízení bylo vskutku honosné a na české poměry nadstandardní. Prostory přesně jak by měly vypadat - prosvětlené, upravené, hezky vybavené.

Pozorné oko si navíc všimne, že lidé nestojí ve frontách a zbytečně nečekají, protože je vše přesně naplánované. A navíc mi i dva dny předem volali, zda přijdu a že je vše nachystáno. Prostě péče jak má být.

Příprava na vyšetření spočívá pouze v omezení náročnějších fyzických aktivit 48 hodin předem a lačném žaludku. Odbavení v evidenci proběhlo špičkově. Karta již nachystaná a asi za deset minut po sjednané době, na kterou jsem přišel, jsem byl volán do ordinace.

Zde mi sestřička zhruba vysvětlila, co mě čeká a změřila glykemii. To je prováděno téměř bezbolestným vpichem do prstu. Pak bylo třeba počkat cca 15 minut, až dorazí pro mě „dávka“. Ta byla zvláštní, protože nešlo o běžnou ampulku, ale o kovovou nádobku s průměrem asi 5 centimetrů, zakončenou běžnou jehlou. Navíc předání látky proběhlo potrubní poštou, což mi přišlo nejzajímavější na celém PETu. Jakmile dorazila potrubím kapsle s onou látkou, byla nádobka vyjmuta a ihned přemístěna do olověného trezoru, do doby než přišel lékař. Ten ji vyndal a její obsah vypustil do mé žíly. Nebolelo to, látky nebylo mnoho, tak její vpíchnutí nebylo ani cítit a vedlejší účinky také žádné nejsou.

Pak jsem byl přemístěn do kabinky. Ta byla vybavena záchodem, televizí, lůžkem, židlí, elektrickými zásuvkami a interkomem na zdi pro domluvu se sestrou. Navíc jsem mohl mít s sebou své věci. Jen všechny stěny byly z Barytu a dveře vyztuženy vrstvou olova, tak signál nešlo dohledat. Nicméně komfort myslím dostatečný a já mohl něco málo přes hodinu pohodlně čekat, než se mi isotop rozproudí v těle.

Pak mě sestra přes interkom zavolala do vyšetřovny. Zklamání, že se opět nedostanu do tunelu a neověřím si, zda jsem klaustrofobik, bylo poměrně velké. PET scan je opět prstenec, ale oproti CTéčku asi dvakrát tlustší.

PET scan

Byl jsem uložen na lehátko a to bylo zasunuto do prstence. Jenže ten (na rozdíl od CTéčka) se mnou nemluvil a nic nedělal. Netočil se, nevydával téměř žádné zvuky a ani na něm nesvítily žádné obrázky. Byl prostě smutně šedý. Navíc byla v místnosti trochu zima. Mohl jsem sice zůstat oblečený, ale i tak mi teplo při těle zrovna nebylo.

Samotné skenování je navíc poměrně hodně dlouhé. Zatímco CTéčko se odbude asi za deset minut a pořád se něco děje. Zde ležíte více jak půl hodiny a cca jednou za deset minut se lehátko posune asi o deset centimetrů, aby se skenovala další část.

Po skončení ještě pár minut počkáte v čekárně, aby doktor potvrdil, že vše proběhlo v pořádku a pak spokojeně odcházíte domů a „isotopy ve vašem těle vám svítí na cestu“. biggrin

Zdroj obrázku: wikipedia.org