Po více než měsíci intenzivního učení na státnice propadám již klasickému zkouškovému vyčerpání, rozladěnosti a zoufalství. Proto mi to nedá...

... si trochu na svém blogu postěžovat. Bavil jsem se s hodně lidmi z jiných fakult a univerzit a dospěl jsem k závěru, že naše bakalářské státnice jsou asi jedny z nejtěžších vůbec. Toto jsou totiž holá fakta

Forma

1. Zkouška je pouze písemná

To sice může někomu vyhovovat, ale třeba pro mě jde o naprosto kritickou záležitost, protože ústní projev mám mnohem lepší. Navíc vlastně student vůbec nepřijde do kontaktu s učitelem, který by mohl objektivněji posoudit jeho schopnosti a znalosti než několik otázek na papíře. Nemluvě o neřešení problému s handicapovanými studenty (myslím tím různé vady typu dis-)

2. Zkouška je formou písemky

Neexistují možnosti (typu a, b, c, d), vše je potřeba odpovídat čistým napsáním odpovědi a výpočtu

3. Zkouška je pouze v jeden den

Vše probíhá formou jednoho několika hodinového testu v jeden den

4. Nejsou dovoleny žádné materiály a pomůcky (krom tužky)

Student nemá povoleno využívat kalkulačku, tabulky a už vůbec ne počítač a internet. Zdálo by se to jako samozřejmost, ale na informatice jde o naprostý nesmysl. Programovat na papír prostě skoro nejde, není přístup k dokumentaci a nechápu, proč si musím pamatovat většinu věcí, které jsem schopen velice rychle najít. Navíc vzhledem k dynamice a povaze naší vědy, by mělo jít právě o schopnost najít relevantní informace a nikoli se učit nazpaměť milion věcí, které budou za rok již stejně zastaralé (pokud již nejsou teď)

Obsah

5. Nejsou dány otázky

Nemáme zadány žádné otázky, které se mohou vyskytovat. Pouze tři základní okruhy a jejich obecný obsah

6. Rozsah je 16 předmětů!

Z těchto 16ti předmětů se na státnicích může vyskytnout naprosto cokoli. Přitom jejich překrytí je spíše ojedinělé a návaznost malá

7. Větší obtížnost otázek

Otázky jsou mnohdy těžší než na zkoušce z daného předmětu

8. Otázek je málo

Celá zkouška se skládá pouze z devíti otázek

Hodnocení

9. Téměř není bodován postup

Pokud uděláte chybu, je to pro většinu opravujících váš problém a otázka je hodnocena 0 body

10. Minimální bodové hodnocení okruhu

V každém ze tří okruhů je nutné získat minimální bodovou hranici. Pokud se vám to nepodaří, je celá písemka (bez ohledu na celkový součet) hodnocena jako neúspěšná.

11. Netransparentní hodnocení

Každá otázka je za deset bodů, ale pokud je rozdělena na podotázky, není již jasné, kolik je za každou z nich. Navíc hodnocení učitelem je vždy subjektivní a nikdy úplně spravedlivé

12. Zpožděné hodnocení

Výsledky písemky jsou dostupné třeba až za týden

(Ne)možnost opravy

13. Zkoušku je možné opravit až za půl roku!

Oprava zkoušky není možná v daném zkouškovém období anebo třeba v září, ale je třeba čekat do dalšího zkouškového období. V této době v podstatě nemůžete dále studovat, ale ukončené vzdělání také nemáte

14. Zkoušku je třeba opakovat celou

Dle nařízení děkana je nutné opakovat zkoušku celou nikoli pouze neúspěšný okruh

Nevím, už mě prakticky nenapadá způsob jak tuto zkoušku, která má být dle mého názoru v podstatě pro všechny studenty jakýmsi završením a pouze potvrzením jejich znalostí, ještě více ztížit. Vzhledem k tomu, že naše fakulta má (myslím) největší úmrtnost (počet odejitých) studentů na počet studentů fakulty z celé MU, je to pro mě naprosto nepochopitelné. Pokud se podíváte na obtížnost mé fakulty a předmětů na ní je celkem zřejmé, že pokud se student dohrabal až sem, pak již prokázal dostatek schopností a vědomostí. Proč to proto zkoušet zase znova a tentokrát dohromady. Dyť to je šílené!