Byrokracie je pojem, který většinu lidí děsí. Jako student jsem s ní neměl nikdy velké zkušenosti, ale když už se...

... náhodou k vyřizování nějakých papírů na úřadech dostanu, tak se nestačím divit. V době, kdy k internetu má přístup většina lidí a obsluhovat počítač patří k jisté základní dovednosti jako řídit auto, mi přijde mnohé papírování opravdu úplně postavené na hlavu.

Typickým příkladem je složenka, neuvěřitelný přežitek. Absolutně nechápu, proč je nutné, když se složenka skenuje a tisknou se na ni ještě dodatečné údaje, proč je nutné na ni vyplňovat vše asi čtyřikrát. Připadám si jako ve cvokhausu, když například chci poslat někomu něco na dobírku. Nejenže se mnohdy nevyznám v tom, kdo je vlastně adresát a kdo je příjemce (záleží na papíru, zda jde o balík a nebo o peníze), ale vyplnění všech papírů je vlastně neustálé přepisování stejných údajů. Ideální možností je, že bych z domu na internetu vše vyplnil, zjistil cenu a pak přišel jen na poštu, řekl své jméno, pošťačka by jen načetla formulář, převzala balík a vydala účtenku. No dobrá a i kdybychom nebyli ještě tak daleko, proč nestačí vše vyplnit jen jednou?

Další šok byla nedávná návštěva úřadu práce. Byl jsem na něm zaregistrován již před půl rokem. Ideálně bych si celou proceduru představoval následovně. Doma na internetu v klidu vyplním formulář, který se automaticky zkontroluje a doplní se údaje z finančního úřadu o mých zaměstnáních, studiích atd. Automaticky mi poté vygeneruje přesné datum návštěvy a dveří, které mám navštívit, kvůli podpisům a některým formalitám, které je nutné projednat a vyplnit osobně. Při návštěvě vůbec nečekám, protože jsem přesně objednán na určitou hodinu. Pracovnice úřadu je na mě již nachystána a vše je vyřízeno během deseti minut. Automaticky se poté odesílá potvrzení na pojišťovnu, sociálku případně další místa, která jsem si před tím vybral ve formuláři.

Praxe je však úplně jiná. Při návštěvě pracáku, jsem nucen vyplnit asi čtyři papíry, které jsem již před půl rokem vyplňoval (nestačí pouze nahlásit změny). Navíc je nutné doložit opět všechny papíry o zaměstnání a studiu, které už na úřadě práce jednou mají (a které je navíc nutné nejdříve někde sehnat). Poté jste ručně přiděleni k nějaké osobě, která se o vás bude starat. Jde o úplně jiného člověka než před půl rokem, tak že je nutné vše vysvětlovat znovu a je vytvořen nový spis a vše opětovně ručně boucháno do počítače. Všechny dodané papíry jsou označeny poměrně složitým způsobem čárovým kódem, aby mohly být zaevidovány. Poté je vyžádán váš starý spis, aby bylo zjištěno, že všechny ty papíry už ve spisu jednou jsou. Což je samozřejmě nepřípustné, ale už s tím nejde nic dělat. Výsledkem celé procedury je pouze přepsání všech papírů vyplněných rukou do počítače, aby on poté vyplivnul jedinou větu – nemá nárok na podporu. Anabáze ovšem nekončí, vzhledem k tomu, že jednotlivé státní úřady spolu naprosto nespolupracují. Je nutné ručně vzít jeden papír z úřadu práce a odnést ho na pojišťovnu včetně dalšího papíru ze školy, který je opět ručně přepsán do počítače. To samé je nutné na sociálku a na další úřady. Když to neuděláte, je to samozřejmě vaše chyba a vy to zaplatíte, ačkoli jde o jednu organizaci stát a domnívám se, že výměna údajů by snad měla být samozřejmostí.

Neříkám, že bychom měli mít něco jako statní IS, ale možná bychom se měli občas zamyslet a místo 50ti úřednic, které stěží umí pracovat s počítačem zaměstnat 5 infoušů a 10 počítačově vzdělaných úřednic a vše by šlo hladce. Otázkou zůstává, co by ony soudružky, které jsou na onom místě od jeho založení, dělaly? No odpověď je jasná, přeci by si sedli k počítači a vyplnili žádost o zařazení do evidence nezaměstnaných.