Hotovo, úkol splněn a teď se budu flákat. Nevíte proč? No je to snadné, cílem na tento semestr bylo udělat...

... dvě děsivé zkoušky. A ty jsem zvládl, jak sem již napsal. Cokoli navíc by byl už jen bonus. A tím se stala obhajoba mé bakalářské práce, kterou jsem zvládl dokonce za A. Státnice jsem si (po zralé úvaze) nechal až na červen, protože vyčerpán tříměsíčním učením, jsem již byl zralý na nástup do blázince. Naučit se na státnice (u nás obzvlášť jedlé) za týden by byla čistokrevná utopie.

A mé poznatky, které jsem získal z oněch dvou děsivých zkoušek a bakalářky? Tak nejdříve IB102 Automaty a gramatiky. Předmět, který jsem si třikrát zopakoval a na zkoušce jsem byl myslím šestkrát. O smyslu tohoto předmětu mám stále pochybnosti. Jsem si vědom, že asi hodně lidí bude tvrdit, že se mě snažil nějakým způsobem naučit myslet a jeho smysl pochopím až později. Ale i přesto nesouhlasím s jeho náročností. Dle mého názoru běžný smrtelník (člověka bez trička s tučňákem, který svůj život neustále „nedebuguje“) nemá téměř šanci ho udělat v jednom semestru. Dá se říci, že při prvním zapsání pochopí jednu třetinu dané látky a při druhém zápisu a dostatečném úsilí může pochopit i druhou třetinu. Ta třetí mu však bude stejně dávat smysl asi jako řazení autobusů při rozjezdu na Hlavním nádraží. To znamená, že si možná zapamatuje, odkud jede jeho autobus, ale již to nedokáže nikomu vysvětlit a ani sám se nemůže spolehnout, že to zítra nebude jinak. Pak jen záleží na tom, zda opravující pochopí a jsou dostatečně střízliví, aby až do večera udrželi, který autobus student popsal. Druhou možností je, že to nepochopí a místo na „A-bsolonovu“ jedou na „F-ilkukovu“. Problém je navíc umocněn i tím, že student nemusí přesně pochopit požadavky zadavatelů písemek. Například podobnost zastávek například Palackého náměstí a Palackého třída je zhruba stejná jako zadání „…algoritmus na deterministickou analýzu…“ a „…algoritmus na deterministický analyzátor…“. A v případě, že je zadání navíc napsáno pouze Palackého, tak studentovi opravdu nezbývá než se vybavit na zkoušku i speciálními schopnostmi. Žádané jsou především: čtení myšlenek a čtení mezi řádky (také mezi, za a někdy i dokonce pod řádky).

Druhým předmětem, se kterým jsem letos svedl boj, byla VB001 Odborná angličina. Nic děsivějšího už na naší fakultě snad ani není. Zde jsem měl snad ještě více pokusů než u Automatů. Boj navíc musí být sveden u jedné zkoušky hned dvakrát. Nejprve je totiž písemka. Tu je nutné napsat minimálně na 60%, a pokud někoho zajímá, jak taková zkouška vypadá, stačí mrknout: http://www.fimuni.org/zkousky-zip-762/

Z toho je myslím patrné, že to není žádný med, zvláště když víte, že sebemenší odchylka v překladu je tvrdě trestána ztrátou bodů za celou větu. Když rozeberu jednotlivé části:

1. Doplňovačka – nutnost zvláštních schopností zmíněných výše

2. Překlad vět – nejdůležitější a také nejděsivější část. Předpokládá se minimálně desetiletá stáž v anglofonní zemi, kde se mluví naprosto spisovně a každá gramatická chyba je trestána deseti ranami holí.

3. Nepravidelná slovesa – záchranný kruh, ty se dají naučit i bez zvláštních schopností

4. Vysvětlení pojmů – učitel bodne prstem do technického slovníku a tímto způsobem vybere tři slova. Student musí mít v hlavě celý tento slovník a navíc i jeho druhou polovinu, která obsahuje gramaticky správnou definici daného pojmu.

Když jsem se po půlroční intenzivní přípravě (kterou jsem mimochodem absolvoval již i loni, takže jsem nezačínal od anglické píky) a to i s doučovatelkou, jsem složil písemný test až na druhý pokus a to o pouhý jediný bod.

Po písemce následuje ústní zkouška, kde je nutné si připravit asi 15ti minutovou prezentaci na libovolné téma o počítačích (samozřejmě v angličtině a bez poznámek) a navíc se naučit asi 500 frází. A to vše asi během čtyř dnů. Na zkoušce je člověk potom dotazován i na věty z písemky, které měl špatně a na další věty z jiných písemek. Toto mučení jsem měl zpestřeno o to, že do kabinetu vyučujícího jsem nešel sám, ale šli jsme tam i s jedním kolegou a z mé prezentace nezůstalo zhola nic, protože forma zkoušky se flexibilně změnila na dotazování se navzájem na téma našich prezentací a vzájemné opravování chyb.

A na závěr ona zmíněná třešinka na dortu: Obhajoba bakalářské práce. Zde už asi jen stručný nástin situace. Nejprve nedorazil posudek vedoucího. Po dotazu na studijním, který byl předán proděkanovi, vypadl z vedoucího posudek o jednom řádku. Naštěstí navrhoval jedničku. Na obhajobu jsem se dostavil dříve, abych se podíval na svého předchůdce. Ten se však nedostavil. Následovala moje obhajoba, na tu se však nedostavil můj vedoucí neboť je asi někde v Brazílii, či co. Po mé prezentaci, u které je možné (na Fakultě Informatiky!!!) využít pouze meotar, následovalo „kamenování“. Toto označení vymyslel můj kamarád. Spočívá to v tom, že každý představitel komise si v té práci musí něco málo najít, co by zkritizoval a hodil to na vás. Nejlépe dvě věty naprosto vytržené z kontextu. Mistrovství dosáhl předseda komise, který kritizoval, že má práce má příliš suchou a odbornou češtinu. V této chvíli se za mě postavil poněkud paradoxně můj oponent, který tvrdil, že to je snad to co se od práce na technickém oboru očekává.

To je asi vše k průběhu tohoto zkouškového období. Teď jsem přerušil své studium až do státní zkoušky, která bude někdy v druhé polovině června a pak už ze mě konečně možná bude vytoužený bakalář. Teď se proto věnuji odpočinku, propadl jsem seriálům momentálně (vedou Heroes) a těším se života, který jsem odmítal. Doufám, že si zajedu ještě na hory, vydělám nějaké peníze a budu žít šťastně až do smrti smile

Chtěl bych také touto cestou poděkovat své doučovatelce angličtiny za trpělivost a úsilí, se kterým se mě věnovala. Asi to nebylo jednoduché a slíbenou flašku dodám. Rodičům za dodávky jídla, občasný úklid a udržování mě v lidském stavu, jinak bych vyhladověl, ztratil se ve vlastním bytě a zplesnivěl. A také musím poděkovat přátelům, kamarádům a kolegům za důvěru a podporu, kterou mi poskytli, ačkoli jsem byl mnohdy asi hodně nepříjemný a nevrlý. A nakonec samozřejmě nesmím zapomenout na Akademii biggrin